TOSA INU - C`CUGARU      * 15. 09. 2006  

                                                                                     † 27. 12. 2016

Ahojte jmenuji se C`Cugaru a jsem fenka plemene Tosa INU.
Můj život začal 15. září roku 2006 v Břeclavi u Brna, kde moje maminka Kisai porodila šest štěněčích miminek z toho nás bylo 5 holčiček a jeden rošťácký chlapeček. Náš tatínek se jmenuje Uruwashii a je to velký fešák k pohledání.

Vítám vás na svých stránkách, které si můžete pročíst i prohlédnout podle gusta. Aby jste si nemysleli, že jen ležím, spím nebo jím. I když to poslední dělám ze všeho nejraději. Jakmile zavoní někde haminko všeho nechám a hned letím nesmím tam chybět. Páníčci, když jedí tak, s úsměvem říkají, že budou muset jíst kvůli mně v gumových zástěrách, protože mi kapou sliny a oni jsou celí mokří. Nemají šanci mě odstrčit na pelíšek, protože jídlo je silnější  než já je to moje všechno tedy až po paničce....

Jsem fenka vítací ,hravá a kamarádivá. Ne každý člověk má pro mne pochopení. Málo který odvážlivec se chce semnou uvítat a nebo kamarádit, protože když si stoupnu na zadní tak, mě má člověk až na hlavě. Jakmile se přiblížím začne se podivně kroutit a dupat rozhazovat rukama. Křičí u toho a vydává podivné zvuky a já si myslím, že se semnou vítá a chce si hrát, ale páníčci mi tu radost skoro pokaždé překazí a hubují. A když potkáme člověka co má na šňůrce taky kamaráda to teprve nastane to pravé kongo. Chudák malý kamarád visí  ve vzduchu na šňůrce celý přiškrcený s hrozným výrazem a sotva lape po dechu. Nedávno k nám přišla návštěva - pán co se bojí pejsků jako jsem já. Počkala jsem si na něho za rohem a když už už sahal po klice hupsla jsem na něj a on spadl na zem na záda. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem ho skolila, skočila jsem  na něj a chvilku to vypadalo, že nacvičujme sumo. Všichni se smáli a já měla radost, že jsem všechny pobavila jenom ten pán měl ve tváři výraz šílence a nic bych za to nedala, že si nadělal do kalhot. Jsem mazlivé povahy a chci se mazlit nemůžu za to, že jsem trošku větší a nemůžu se chovat v náručí jako ostatní pejsci, tak svoji lásku projevuji  jak umím a jak mi říká moje vnitřní já.

Tosa inu, japonský pes původně vyšlechtěný k zápasům, známý také jako "pes sumo". Zásady obou typů zápasů sumo psích i těch lidských, jsou v podstatě stejné - zvítězí ten, kdo zůstává nohama pevně na zemi.
 

Historie plemene

Podle dostupných pramenů měli psí zápasy podporovat bojovou náladu samurajů. Pravidla psích zápasů kopírovala pravidla těch lidských. Většinou bojovali po předem určenou dobu jen dva psi, kteří měli na krku různobarevné pásy pro snadnější odlišení. Zápasy se odehrávaly v osmiúhelníkové  aréně o průměru 3,6 m a zvítězil ten pes, který přitiskl soupeře k zemi tak, že mu znemožnil pohyb. Boj byl přerušen, pokud došlo ke zranění jednoho ze psů, a diskvalifikován  byl ten, který při zápasu kousal, nebo dokonce projevil strach - ať už štěkotem, kňučením nebo ustoupením od protivníka na vzdálenost delší než tři kroky. Japonské psí zápasy s upřednostňováním stylu a techniky jsou tedy zápasy v pravém slova smyslu a nemají nic společného s bojí na život a na smrt, jak je známe z jiných kontinentů. Nikdy nezápasily feny. Feny byly vždy určeny k zachování rodu a sloužily také jako hlídací psi. Ačkoliv historie tohoto typu psích zápasů sahá v Japonsku údajně až do čtrnáctého století, historie plemene tosa inu není nijak dlouhá. Větší oblibu si tosa získala v kastě samurajů prakticky až v první polovině devatenáctého století. První psí zápasníci nebyli zdaleka podobni dnešním tosám. Byli menší a s nižší hmotností. První tosy se spíše podobaly japonským špicům a místnímu plemenu nihon-inu, vážily lehce přes 30kg, měly postavené uši a ocas zatočený nad hřbet. Byli menší než dnešní plemeno akita inu. Šlechtěny byly  na ostrově Shikoku v provincii TOSA, odkud pochází název plemene. Japonci zde dlouhá léta pořádali psí zápasy, k nimž se snažili vyšlechtit co nejlepšího bojovníka. Roku 1848 se u Nagasaki začal chovem tos zabývat znalec japonských psích plemen H. Sainta. Chovatel Othaka z Tosa pak v Nagasaki zakoupil velmi agresivního psa a spojil ho s psem zvaným Shikoku. Z jejich potomků  se stali vynikající bojový psi. Další šlechtění ještě následovalo. Japonští chovatelé měli za cíl zušlechtit celkový vzhled dosavadního plemene Shikoku-ken a řadou postupných selektivních křížení se jim to i podařilo: křížením s buldokem kolem r.1872 získalo plemeno ohromný stisk, s bulteriérem vysokou odolnost, s pointrem temperament a s mastifem (cca 1874) mohutnost těla i lebky. Pro zvýšení hmotnosti  byli dovezeni ze Švýcarska svatobernardští psi, kvůli bojovnosti bordeauxské dogy, kolem roku 1876 přibyli ještě němečtí ohaři a nakonec německé dogy. Japonci tak stvořili velkého, hbitého, atletického psa, který zbytečně neštěká, má vysokou míru INTELIGENCE, je odvážný a zároveň něžný, poslušný a ostražitý.
Na pokraji vyhynutí přivedla tosy (stejně jako další velká plemena) druhá světová válka. Zůstalo jen několik dospělých psů a dvě feny ve správní oblasti Tohoku a jeden pár psů na ostrově Kjúšú. A na základě těchto přežívajících psů byl díky ohromnému úsilí chovatelů založený nový chov TOS. Dnes žije v celém Japonsku zhruba tři tisíce tos a dál tu jsou pořádány psí zápasy. Na svoji zápasnickou kariéru se pes připravuje dlouho a pečlivě. Zápasů se mohou z účastnit jen psi starší jednoho roku. Dvoudenní turnaje psích zápasů jsou stejně oblíbené jako zápasy sumo. A podobně jako v sumo si může i pes postupně vybojovat tituly, které sahají  od maegashira, úplného nováčka, až po nejvyšší zápasnický titul meiken yokozuna.
Přestože jsou tosy často řazeny k tzv. bojovým plemenům,j e toto označení velmi zavádějící a mnohdy vzbuzuje negativní emoce.

 

Exteriér

Jako všichni molossové  jsou tosy silní a mohutní psi.Mají široku lebku a kvadratickou tlamu a rovným hřbetem nosu. Nosní houba je široká a černá, tlama přiměřeně dlouhá a zuby mají silný nůžkovitý zkus. Tmavohnědé oči jsou poměrně malé, uši malé a tenké nasazené vysoko po stranách hlavy a visící těsně u lící. Tosy mají svalnatý krk s volnou kůží na hrdle. Trup je v kohoutku vysoký, hřbet rovný a vodorovně probíhající, bedra široká a svalnatá. Záď je v horní části lehce zaoblena, hrudˇširoká a hluboká s přiměřeným klenutím žeber a s dobře vtaženým břichem. Ocas je u kořene silný a směrem ke špičce se pozvolna zužuje. Lopatky jsou uloženy přiměřeně šikmo, předloktí je rovné, silné a přiměřeně dlouhé, přední nadprstí, lehce skloněné. Pánevní končetiny jsou velmi dobře osvalené, koleno a hlezno přiměřeně silné. Prsty jsou pevné a dobře uzavřené, polštářky silné a pružné, drápy tvrdé, pokud možno tmavé. Barva žíhaná červená, žlutá všech odstínů, meruňková a černá. Samostatné znaky na hrudi a tlapách jsou přípustné. Srst tosy je krátká, tvrdá a hustá.
Kohoutková výška u psů musí být podle standartu alespoň 60 cm a u fen alespoň 55 cm. Standardní hmotnost není stanovena. Kategorizace v Japonsku pro účely psích zápasů se rozlišují tři váhové skupiny: 

lehká kategorie dosahuje hmotnosti       až 42 kg
střední kategorie (a u nás ideální)               55 kg
a psi těžké váhy mívají více než                   70 kg

Pohyb tos je energický a vydatný.

 

POVAHA

Tosa byla dlouhou dobu šlechtěna k psím zápasům ,z čehož vyplívá nejenom jejich vzhled,ale také povaha. Dnes jsou v našich podmínkách spíše společenskými psy. Jsou to velmi osobití a sebevědomí tvorové, kteří bývají nedůvěřivý ke všemu novému. Jediné, na čem jim opravdu záleží, je být za každých okolností po boku svého pána. Tosy jsou vynikající společníci s vysokou inteligencí, kteří nepotřebují  téměř žádný výcvik a dril. Místo toho je vhodné volit trpělivou, ale pevnou výchovu. Tosa se sice učí trochu pomaleji, ale co už umí, nikdy už nezapomene - v kladném i záporném smyslu. I z tohoto důvodu  není toto plemeno běžně doporučováno na cvičiště, především ke cvičení obrany. Jestliže se naučí zaútočit na člověka, těžko to zapomene. Psi tohoto plemene jsou schopni naprosté přizpůsobivosti. Rovněž mívají sklony k dominanci, především psi a je proto dobré dát jim včas znát, kdo je hlavou rodiny. To by ovšem mělo být samozřejmostí u jakéhokoliv plemene. Charakteristická je jejich trpělivost, klid, důstojnost, neohroženost a odvaha. Máli se mezi nimi a majitelem vyvinout správný vztah, potřebují častý a intenzivní kontakt. Jsou pak bezvýhradně oddáni svému pánovi i rodině ve které žijí. Jsou to psi jediného pána a zůstávají mu věrni po celý svůj život. Jsou absolutně nepodplatitelní, nekompromisní při obraně svého pána, jeho rodiny i jeho majetku, ochotni položit v jeho zájmu i život. Při správném vedení jsou milí i k dětem. Pokud mají tosy inu možnost i u nového majitele vyrůstat mezi mnoha lidmi a psy a neutrpí žádný negativní zážite, jsou důstojně odtažití k cizím lidem i k ostatním zvířatům. Rodinné známé radostně přivítají. Tosy jsou dobří hlídači a strážci majetku, pozorně sledují okolí a v případě skutečného nebezpečí zasáhnou. Tosa však není plemeno, které by nadšeně celý den pobíhalo kolem plotu a štěkalo na cokoliv, co projde kolem. Spíš si najde strategické místo, kde ulehne a bude v klidu a s přehledem odpočívat. Bojový instinkt tosy inu zůstává zachován i v našich podmínkách, takže je vhodné držet je z dosahu bojechtivých psů, aby nedošlo k jejich zranění. Ocení je však každý,kdo touží po společníkovi nejen tělem, ale i SRDCEM.

VÝCHOVA

Tosa žijící v rodině je při správné výchově klidná, pozorná, velmi inteligentní, ovladatelná a oddaná. Přes svůj základní přátelský postoj k lidem dovede tosa rozpoznat skutečné nebezpečí, jež hrozí jejím lidem nebo majetku a dokáže je bránit. Správně socializovaná tosa se může vůči cizím a neznámým osobám chovat rezervovaně, ale nikdy nesmí být bezdůvodně agresivní ani bojácná.
 

 

PÉČE

Péče o tosu není nijak náročná. Potřebuje přiměřenou míru pohybu a dostatek nových podnětů. Rozhodně to není pes ke kolu, protože to je plemeno robustní stavby, které má navíc rádo své pohodlí. Tosa inu je plemeno vhodné i do bytu.
Péče o krátkou srst  tosy inu  je nenáročná, nevyžadující zvláštní režim. K udržení dobrého stavu postačí zhruba jednou týdně srst vykartáčovat. V období línání na jaře a na podzim je rozumné psa kartáčovat častěji. Samozřejmostí musí být i péče o uši, protože překlopené ucho má větší tendenci se zanášet. Protože tosa je velký a těžký pes je třeba ho od útlého věku přivykat k tomu, že se s ním manipuluje. Pokud se chovatel rozhodne pro pořízení tosy inu je dobré včas si uvědomit, že je to  plemeno s poměrně vysokými náklady jak na potravu štěněte během jeho růstu a dospívání, tak pro svou velikost i v období dospělosti.

VYUŽITÍ

Chov tos je v Evropě poměrně krátkou  a vzácnou záležitostí. Ocení ji všichni, kteří nemají možnost chodit na cvičiště, kteří stejně jako tosy netrvají na přílišném pohybu i ti, kteří bydlí v domech bez zahrady. Pro svou nehlučnou povahu jsou vhodné i do bytu. Chovají se výhradně jako rodinní psi, společníci a partneři. Tento způsob života také tosám nejvíce vyhovuje. Při správném vedení je tosa velmi vyrovnaná, přátelská k lidem  a tolerantní vůči psům. Protože správně socializovaná tosa inu je klidná, pozorná velmi inteligentní, ovladatelná a oddaná. Zároveň, ale dovede rozpoznat skutečné nebezpečí, které hrozí jejím lidem nebo majetku a dokáže je bránit. Ve své vlasti jsou vynikající vlastnosti tos využívány i ve službách policie při hledání drog. Rozhodnout se pro moloosa je vždy věcí srdce, rozumu a odpovědnosti a platí to i o japonských tosách, které jsou jedním z nejméně rozšířených molosských plemen v Evropě.         

<< zpět          ^^nahoru